Ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným archiváliím a dokumentům. Komparativně-historická analýza

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F70979391%3A_____%2F19%3AN0000020" target="_blank" >RIV/70979391:_____/19:N0000020 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným archiváliím a dokumentům. Komparativně-historická analýza

Popis výsledku v původním jazyce

Archivy obvykle považujeme za místa, která slouží uchovávání a zpřístupňování historických pramenů. Archivy jsou však také místy, která přístup k pramenům regulují, omezují a v některých případech mu přímo i zamezují. V mnoha případech je restrikce přístupu dána nezpracovaností archivních fondů či jejich špatným fyzickým stavem. Nejčastěji však přichází ke slovu – pomineme-li specifický režim ochrany osobních údajů ‒ institut ochranných lhůt pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím – téma této studie. Ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím představují obvykle zákonem nastavené lhůty, během nichž určitá skupina dokumentů obvykle z provenience veřejné správy, nemůže být zpřístupněna veřejnosti, vyjma oprávněných úředních požadavků. Tyto lhůty se liší dle jednotlivých národních legislativ. Materiály zařazené v režimu utajení bývají „chráněny“ ještě docela jinak a přístup k nim bývá i ve vyspělých demokraciích v mnoha případech znemožněn prakticky zcela a trvale. Ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím chrání některé příliš čerstvé, citlivé i cenné informace, jež by mohly být zneužity, ať již ke komerčním, obchodním i obecně mocenským účelům. Na druhou stranu se však mohou stát svébytným nástrojem, jakým lze znepřístupnit veřejné dokumenty i „hotové“ historické prameny. Přitom ale platí, že váha informace ve 21. století, stále častěji označovaném jako věk postfaktický, se ‒ více než kdy dříve ‒ měří jejich načasováním a rychlostí. Předmětem studie je analýza institutu ochranných lhůt pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím a jeho historického vývoje v některých zemích a včetně dopadů do vztahu veřejnosti a státu a možností občanů nahlédnout do veřejných dokumentů. Jednu rovinu studie představuje komparativní analýza aktuálních legislativních úprav ve vybraných státech (Česká republika, Spojené království, Spojené státy americké, Francie, Německo, Švýcarsko) i v Evropské unii jako celku. Druhá rovina textu zamýšlí postihnout některé kontury historického vývoje institutu ochranných lhůt od konce druhé světové války, a to primárně na příkladu vývoje ve Spojeném království, které v mnoha zemích sloužilo jako vzor a předznamenání v této doméně. Studie se přitom bude snažit prokázat, že během času dochází k postupnému uvolňování původně velmi restriktivního režimu přístupu k veřejným dokumentům a historickým pramenům a jakým způsobem se tak děje a může dít. Specifický zřetel bude nakonec položen na vztah ochranných lhůt pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím a práva na přístup k informacím. Studie na zvolených ilustrativních příkladech prokazuje existenci trendu pozorovatelného ve vývoji obecně stanovené bariéry v přístupu k veřejným dokumentům, a totiž obecnou pozvolnou tendenci uvolňování tohoto ochranného štítu. Ve Spojeném království přitom až do roku 1968 platila extrémně dlouhá ochranná lhůta 50 let, během níž nemohly být archivní materiály zpřístupňovány veřejnosti. V roce 1968 byly tyto lhůty zkráceny na 30 let. Trochu úsměvně přitom působí, že o šest let později po tomto snížení ochranných lhůt téměř o polovinu ve Spojeném království, tehdejší Československo zavedlo tyto zcela nepřiměřeně dlouhé půl století trvající ochranné lhůty pro přístupnost archiválií. Až po pádu komunistického režimu téměř po dvaceti letech byly tyto lhůty podstatně zkráceny na 30 let, dohánějíce s mnohaletým zpožděním západoevropský vzor. Ve Spojeném království byly ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím roku 2010 dále snížena, a to na 20 let. Francie je v tomto ohledu ještě mnohem liberálnější, když v roce 2008 eliminovala – až na jisté víceméně obvyklé výjimky – tyto ochranné lhůty zcela. Otevřenost veřejných informací je přitom ve vyspělých demokraciích postupně stále více definována nikoliv jako výraz blahosklonnosti státu, nýbrž nezadatelné právo občana a důležitý prvek demokracie.

Název v anglickém jazyce

Closure Periods on Accessibility to Public Archives and Records. A Comparative Historical Analysis

Popis výsledku anglicky

We usually consider archives places used to storing historical records and making them accessible. Archives are also places that regulate, restrict, and in some cases even directly prohibit access to resources. In many cases, access is restricted because the archival resources are not fully catalogued or are in a poor condition. Other than the specific regime of personal data protection, the most common reason for restricting access to public records and archives is the existence of closure periods – the topic of this study. Closure periods on accessibility to public records and archives usually constitute statutory periods during which certain groups of documents, usually originating from public administration, cannot be accessed by the public, except for cases of approved official requests. These periods differ according to various national legislations. Materials classified as secret tend to be “protected” in an entirely different way and access to them tends to be, even in advanced democracies, made entirely and permanently impossible in many cases. Closure periods on accessibility to public records and archives protect some too new, sensitive and valuable information that could be misused for commercial, business and power-related purposes. On the other hand, however, they can become a particular tool that prevents access to public records and even “complete” historical sources. At the same time, the value of information in the 21st century, an era ever more often designated as the “post-truth age”, is – more than ever before – measured by its timing and speed. The subject of the study is an analysis of protection periods on accessibility to public records and archives, and the historical development of this construct in certain countries, including the impacts thereof on the relationship between the public and the government and on the possibilities for citizens to view public records. One level of the study is a comparative analysis of the latest legislative amendments in selected countries (Czech Republic, United Kingdom, United States of America, France, Germany and Switzerland) and even in the European Union as a whole. The second level aims to describe certain contours of the historical development of closure periods since the end of the Second World War, primarily using the example of the development of this construct in the United Kingdom, which many countries look up as a model and forebearer in this domain. At the same time, the study tries to prove that the originally very restrictive regime for access to public records and historical sources is gradually easing over time and attempts to describe how this is happening and can happen. Specific consideration is finally given to the relationship between closure periods on accessibility to public records and archives and on the right of access to information. Using illustrative examples, the study demonstrates the existence of an observable trend in the development of generally set barriers to accessibility of public records, and that is the general and gradual tendency to relax this protective device. Nevertheless, an extremely long protection period of 50 years had applied in the UK until 1968, during which archival materials were inaccessible to the public. In 1968, the period was reduced to 30 years (the so called 30-year-rule). Ironically, six years after this almost 50 percent reduction of closure periods in the UK, Czechoslovakia implemented the entirely incommensurate 50-year-closure period on accessibility to the archives. It was not until the Communist regime fell almost twenty years later that these periods were reduced to 30 years, catching up after long last to Western European standards. In the United Kingdom, the protection periods on accessibility to public records and archives were reduced to 20 years (20-year rule) in 2010. In this respect, France is still the most liberal country, as it eliminated – with some exceptions – these protection periods entirely in 2008. The openness of public information is, however, in advanced democracies gradually becoming ever more defined not as an expression of the benignity of the state, but of the inalienable rights of citizens and an important element of democracy.

Druh

J_ost - Ostatní články v recenzovaných periodicích

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Rok uplatnění

2019

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Archivní časopis

ISSN

0004-0398

e-ISSN

—

Svazek periodika

69, 2019

Číslo periodika v rámci svazku

4

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

30

Strana od-do

341–370

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

—